Slavnostní mše a vzpomínka na 65. výročí ukončení II. světové války v obci


Dobrý den, vážení spoluobčané,


budete jistě alespoň mírně překvapeni nad formou, kterou volíme jako vzpomínku na události staré 65 let, to jsou poslední dny II. světové války a osvobození naší obce.


1. května 1945, těsně před polednem, vstoupila do naší obce svoboda, která byla toužebně očekávána plných šest let. Svoboda, na kterou čekali všichni lidé.


Po takové době to může být pro mnohé, hlavně mladší lidi nezajímavé, nebo přinejmenším zbytečné. Není možné však jenom tak zapomenout na to, co uvrhlo lidstvo do nesmírných útrap, co přineslo lidstvu celého světa strach, beznaději a obavu o vše, co jim bylo drahé.

Nežije již mnoho pamětníků a s přibývajícím časem jich bude stále méně. Ti, co válku nezažili, však by neměli jenom tak zapomenout, měli by mít alespoň na paměti, že každý válečný konflikt přináší nezměrné utrpení všem.

V dějinách světa bylo zaznamenáno mnoho nejrůznějších historických událostí a zvratů, z nichž každý svým způsobem poznamenal dění té doby a těch míst.


Víme, že s rozvojem lidského společenství se rozvíjí, a pak zvláště v posledním století, technika, lidské vztahy, mění se tvář přírody, ale žel vyvíjí se taky prostředky a způsoby, jak ničit lidi a vše kolem nich.


- 2 -


Jsme tvorové údajně na nejvyšším stupni myšlení a vývoje, proč potom přemýšlíme jak se navzájem ničit, jak si ničit to, co nám umožňuje přežívat. O ostatních tvorech v přírodě říkáme, že jsou na nízkém stupni vývoje. Oni však nikdy vědomě neničí samy sebe ani své okolí, jenom instinktem udržují přirozený výběr v přírodě.


V těchto dnech právě uplynulo 65 let od doby, kdy naši obec opustil poslední okupační voják a do obce dorazily osvobozující jednotky rumunské armády.

Šedesát pět let je hodně dlouhá doba v historii života jednoho člověka. Víme taky, že v naší populaci je dnes již menšina těch, kteří si pamatují dobu před šedesáti pěti léty.

Nástup Hitlera k moci v Německu a všeobecná situace, nenechávaly nikoho na pochybách, že mír je křehký.


V polovině třicátých let pak byla zasazena evropskému míru jedna z posledních, rozhodujících ran. Německo v roce 1935 porušilo Versailleskou smlouvu , když zavedlo všeobecnou brannou povinnost, a o rok později, Locarnskou dohodu, když vojensky obsadilo demilitarizované pásmo v Porýní.

Západní demokracie však mohly vše včas zarazit. Nestalo se však nic. Odtud vedla přímá cesta k Mnichovu a k válce.

Mnichovem expanze Německa neskončila, ba naopak. Mnichov povzbudil dobyvačné plány Německa i jeho víru v hladký průběh.

- 3 -


Byla rozpoutána největší válečná vřava v historii lidstva později nazvaná II. světová válka, která trvala dlouhých šest let.

Do této nesmyslné války bylo zataženo celkem:

70 států, z nichž 48 bylo přímo ve válečném stavu
Bylo mobilizováno do armád 110 milionů lidí
Bylo zabito 40 – 46 milionů lidí
Bylo zmrzačeno 28 milionů lidí
Přímé válečné výdaje byly 935 miliard dolarů

Další miliardové částky byly zmařeny zničením nezměrného množství dalších hodnot.

Nejtěžší a nenahraditelné ztráty jsou však na lidských životech.

Největší ztráty postihly Sovětský svaz 20 milionů
Polsko 6 milionů
Jugoslávie 1,700 milionu
Indie 0,719 milionu
Francie 0,653 milionu
Řecko 0,558 milionu
USA 0,405 milionu
Velká Británie 0,375 milionu
Československo 0,360 milionu

a mnoho dalších států, které přišly o své obyvatele. Další miliony lidí byly zraněny, nebo zmrzačeny.

Samotné Německo mělo přímou ztrátu na lidských životech 10 milionů lidí.

- 4 -


Válečné utrpení však nebylo jenom na frontě.
S přibývající délkou konfliktu se úměrně snižuje životní úroveň až do stavu téměř katastrofálního.
Kdybychom zalistovali v tehdejších novinách, vanulo by z nich zoufalství režimu, nelidské počínání okupanta, ale zároveň by ani nebyla nouze o téměř groteskní situace.
Noviny radí, jak ušetřit třetinu uhlí, propagují všelidový sběr téměř veršotepecky: „Prohledej zásuvky, příhradky, skříně, na tuhle povinnost netvař se líně“.
Vypočítává se , co se dá vyrobit z papíru, kostí, jsou reklamy na dřeváky.

Je katastrofální zásobování, jsou zavedeny potravinové lístky. Např. pro jednu dospělou osobu na měsíc: 6,5 Kg chleba, 2,5 kg. jednotné mouky, 43 ks. pečiva, 1 kg. masa a masných výrobků, 14 dkg. másla, 1,75 l. mléka, jeden kousek mýdla a mýdlového prášku. Toaletní papír jen pro zdravotní ústavy.

Je omezen a sledován stav a chov domácího zvířectva. Jsou předepisovány dodávky podle výměry půdy, které téměř ničí ekonomiku malých zemědělců.

Jsou taktéž závratné ceny:

Při průměrné měsíční mzdě 2.500,- Korun

1 vejce 5-10 k, (úřední cena 0,80), 1 l. mléka 5 – 20k (úředně 1,70),

1 litr slivovice nejméně 1.500 k, slepice 300 k (úředně 15,50/kg),

pánské šaty nebo zimník 5 – 10 tis. k a další.

- 5 -


Jsou zavedeny pracovní knížky, které zajišťují evidenci pracovních sil a jsou nezbytným dokladem občana.

Jsou omezeny některé svátky a dny pracovního klidu.

Spolu s obavami o život, které válka s sebou nesla, museli tehdy lidi prožívat velmi zlé časy. Svým způsobem se téměř každého válka dotkla, ať přímo, či nepřímo.

Válka se nevyhnula ani naší obci.

Dopadla na ni všechna nařízení, zákazy, příkazy a žel byly i oběti na životech.
V době heydrichiády je zatčen Josef Surý č. 160 a po návratu z koncentráku 1945, záhy na následky věznění umírá.
Na nucených pracích zahynul v Mnichově František Zlatník č. 59.
Při náletech na Brno v listopadu 1944 byla zabita i se dvěma dětmi Františka Surá, provdaná Schaumanová.
V pražském povstání utrpěl na barikádách těžké zranění Ludvík Surý č. 105.
Při výbuchu bomby byl zmrzačen Josef Plášek č. 126.

V době odstřelování vesnice utrpěli zranění od šrapnelu Jakub Kroča č. 22 a Františka Juříková č. 17.
7. května 1944 zahynuli při střetu s četníky parašutisté František Kobzík a Josef Vanc v domě č. 89.

29. srpna 1944 zahynuli nad naší obcí američtí piloti Russel Meyrick a Joseph Marinello.



- 6 -


1. května 1945 zemřel v čp. 139 rumunský voják Georgie Bugutarri. Téhož dne byl postřelen nešťastnou náhodou v čp. 55 rumunský důstojník, jehož jméno není známo, který zranění na místě podlehl a byl převezen k pohřbu do Uh. Brodu.


Průběh konce války v roce 1945 byl v obci zaznamenán následovně:

9.4. Naposled do obce byly doručeny poštovní zásilky
11.4. Ubytovali se ve škole maďarští vojáci
14.4. Přitáhly v noci německé jednotky
15.4. Svržena puma na obec naproti domu čp. 108.
Týž den se ubytovala v 1. třídě německá zásobovací skupina
24.4. Ve všech třídách školy i ve světnici ředitele se ubytovaly jednotky slovenských vojáků
27.4. Maďarské a slovenské jednotky, ubytované v obci odešly z Rudic. Obyvatelstvo se uchýlilo do sklepů a krytů
28.4. Při dělostřelecké palbě byla poškozena školní hospodářská budova. Zničena byla střecha, část
zdiva školy, v bytě učitele a ve třetí třídě vytlučena okna.
30.4. Rudicemi ustupuje německé vojsko
1.5. Před dvanáctou hodinou dorazily do obce rumunské jednotky jako součást Rudé armády. Rudice byly osvobozeny.



- 7 -


Dnes již jenom pamětníci mohou opravdově posoudit, co vše museli prožít, vytrpět a snášet.

Je to dávno. Nezapomínejme však. Další konflikt by při dnešním stavu světa mohl být opravdu poslední a svět by se mohl vrátit do doby předhistorické. Není tajemstvím, že máme vyrobeno tolik jaderných zbraní, že by mohly zničit vše živé mnohonásobně.


V tiché úctě se proto pokloňme památce všech, kteří zahynuli v této nesmyslné válce. Uchovávejme si na ně věčnou památku, dokud čas, který léčí všechny rány světa, nevykoná své dílo zapomnění.

Vážení spoluobčané, závěrem této krátké vzpomínky na opravdové hrůzy, které II. světová válka přinesla, bych Vám všem chtěl popřát, abyste nikdo a nikdy nemuseli okusit útrapy, bezmocnost a beznaději, které každá válka přináší.





JUDr. Jiří G a v l a s
starosta obce




- 8 -

Součástí vzpomínky je slavnostní mše svatá za všechny oběti války, která bude sloužena v neděli, dne 9. května 2010 v chrámu Páně sv. Václava v Rudicích ve 14.00 hod.
Po mši svaté bude položen věnec k pomníku padlých.

























Přiložené fotografie:
Výměnné odkazy:
TOPlist